Rakousko-Uhersko (německy Österreich-Ungarn; maďarsky Osztrák-Magyar Monarchia, oficiální název V Říšské radě zastoupená království a země a země svaté Štěpánské koruny uherské) byl státní útvar existující od 8. června 1867 do 31. října 1918, který vznikl přeměnou Rakouského císařství (Habsburské monarchie) na základě tzv. rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867

Státní zřízení

Rakousko-Uhersko bylo unií dvou státních celků:

• Rakouska – oficiální název „Království a země v říšské radě zastoupené“, neoficiální název Předlitavsko
• Uherska – Uherského království a dalších zemí s ním spojených personální unií v tzv. Země Koruny svatoštěpánské, neoficiální název Zalitavsko.

Obě části byly spojeny osobou panovníka z dědičné habsbursko-lotrinské dynastie, společným ministerstvem zahraničí, války, říšských financí a společným nejvyšším účetním dvorem.

Každý z obou celků měl svůj parlament (říšská rada v Předlitavsku, uherský sněm v Zalitavsku) a vládu; společné záležitosti soustátí projednávaly tzv. delegace, tvořené delegovanými poslanci rakouské říšské rady a uherského sněmu. V obou částech rakousko-uherské monarchie zůstaly přitom zachovány dosavadní historické státoprávní jednotky - korunní země s vlastními autonomními zemskými sněmy (český, moravský, slezský, chorvatsko-slavonský a jiné zemské sněmy).

Společné úřady nesly označení c. a k. (císařský a královský), předlitavské c. k. (císařský královský), zalitavské král. uher. (královský uherský).

Vlajka Rakouska-Uherska (1869-1918)

Jazykové složení monarchie

Ze 49,425 milionů obyvatel v roce 1905 se jich nejvíce hlásilo k používání německého jazyka a to 23,3 %. Následovala maďarština s 19,6 %, čeština s 12,6 %. srbština a chorvatština dohromady tvořily 10,5 %. Dále to byla polština s 9,7 %, ukrajinština a rusínština se 7,9 %, rumunština s 6,2 %, slovenština se 4,2 %, slovinština se 2,9 % a nakonec italština s 1,6 %. Národnosti se odražejí jen částečně v těch číslech, např. Židé a státní úředníci různých národností se často hlásili k používání němčiny v každodenním životě.

Ekonomika

Ekonomika Rakousko-Uherska během existence tohoto útvaru výrazně změnila. Vývoj nových technologíí urychlil industrializaci a urbanizaci země. V zemi během její 50-ti leté existence vystřídaly kapitalistické výrobní způsoby tradiční řemeslonou výrobu. Ekonomický rozvoj byl soutředěn okolo Vídně, v Rakouských zemí, v Alpské oblasti a v Českých zemí. Ke konci 19-tého století se rychle ekonomicky rozvíjely oblasti v centrálním Maďarsku a v oblasti Karpat. Výsledkem tohoto vývoje byly velké rozdíly ve stupni vývoje. Západní části impéria byly všeobecně rozvinutější než východní části.

Nicméně, na konci 19. století se ekonomické rozdíly postupně zmenšovaly, tím že růst ekonomiky ve východních oblastech byl rychlejší než v západní. Silná zemědělská produkce a potravinářský průmysl v Maďarském průmysl hrály významnou roli jak v samotné monarchii tak v exportu. Mezitím, západní oblasti, především oblasti okolo Prahy a Vídně, vynikly v několika výrobních odvětvích. Tato dělba práce mezi výchoní a západní částí (v rámci společné moneetární a ekonomické unie), vedla na začátku 20-tého století k rychlému okonomickému rozvoji v Rakousku-Uhersku. HDP na hlavu rostlo ročně přibližně o 1.76% od roku 1870 do roku 1913. Tato míra růstu převyšoval míru růstu ostatních evropských států jako Velké Británie (1.00%), Francie (1.06%), a Německa (1.51%). Přesto, celková úroveň ekonomiky stále znatelně zaostávala za ekonomikami nejvyspělejších evropských zemí, protože systematická modernizace začala mnohem později.
Rakousko-Uhersko věnovalo velkou péči rozvoji infrastruktury (výstavba železnic, silnic, telegrafních a telefoních sítí, pošt, veřejných vodovodů a kanalizací, školství, vědecké instituce, fungující státní